Vorvani na VIsu
Skupinka v Jadranu vzácných vorvaňů, savců z řádu kytovců, byla 7. září spatřena a zachycena na snímcích v blízkosti mysu Stončica na ostrově Visu a o dva dny později v oblasti Šibenických ostrovů. Vorvaň obrovský je v Jadranu jen velmi neobvyklým hostem, protože jeho běžným životním prostředím bývají otevřená hluboká moře a oceány. Skutečnost, že se ocitli v poměrně uzavřeném a mělkém moři zřejmě vorvaně zneklidňuje a znepokojuje a je nebezpečí, že by mohli ve strachu nebo v panice uvíznout na mělčině. Ústav pro výzkum a ochranu moře se proto obrátil na obyvatele pobřežních a ostrovních lokalit s prosbou, aby se, pokud vorvaně spatří, k nim nepřibližovali a žádným způsobem neznepokojovali. A pokud zpozorují jakékoli ohrožení pro vorvaně, aby ihned aby informovali Státní úřad pro ochranu přírody či nouzovou linku 112, případně tuto informaci doplnili fotodokumentací. Šlo hlavně o to, aby vorvani bez úhony opustili mělké vody Jadranu a dostali se do pro ně vhodnějších podmínek Středozemního moře.
Vorvani jsou silně ohroženi vymřením a neustále jich ubývá. Ve Středozemním moři jich žije kolem 2 500. V Chorvatsku, kde jsou přísně chráněni, se vyskytují jen výjimečně. Častěji se objevují v oblasti jižně Otrantské úžiny (rozhraní Jaderského a Jónského moře), kde dno prudce klesá do hlubin.
Vorvani obecně dosahují délky až 18 metrů a hmotnosti 50 až 60 tun. Pro lidi nepředstavují žádné nebezpečí. Naopak člověk a jeho činnost na moře a pod hladinou moře vorvaně silně ohrožuje. Nejsou to však zdaleka jen lodě, čluny a rybářské sítě. Vůbec největší ohrožení pro vorvaně představuje hluk, šum a sonary nízké frekvence, které používají zejména ozbrojené složky. Tyto zvuky jsou pro vorvaně velmi nebezpečné, působí jim velké bolesti a mohou mít za následek i jejich smrt. Právě ve stavu panického strachu mohou vorvani reagovat zkratově, pro ně nebezpečným způsobem a uvíznout na mělčině. Ovšem nebývají to jen tyto důvody, pro které k tomu dochází. Podle vědců může být příčinou i nemoc některého jedince, kterého pak ostatní vorvani, u nichž je vyvinut mimořádný smysl pro solidaritu, následují do nebezpečí i případné smrti. Dalšími příčinami mohou být i meteorologické a náhlé oceánografické anomálie, změny nebo anomálie v magnetickém poli Země, změny sluneční aktivity, teploty moře a podobně.
V Chorvatsku došlo k uvíznutí vorvaňů na mělčině pouze jedenkrát, a to v roce 1853 u Novigradu. Jednalo se o skupinku šesti jedinců. Na západním pobřeží Jaderského moře, tedy i italských břehů jsou tyto případy častější, naposledy v roce 2009 na jihu italského pobřeží.
A právě odsud, z Itálie, přišla 12. září smutná zpráva, že putování části skupiny "chorvatských" vorvaňů skončilo tragicky. Podle představitelů italského Ústavu pro výzkum mořských živočichů, byla na pláži u města Vasto (jihovýchodně od Pescary směrem na Gargano) objevena skupina sedmi vorvaňů, která uvízla na mělčině. Bohužel se odborníkům a četným dobrovolníkům podařilo vrátit do moře jen čtyři vorvaně a zbývající tři zahynuli. Zjistilo se, že vorvani jsou staří mezi 15 a 20 roky (průměrná délka života vorvaňů bývá kolem 60 let), dlouzí 3 až 4 metry. Ale ani zachráněná skupinka není zdaleka mimo nebezpečí. Pouze pokud se vorvani dostali co nejdříve na hluboké volné moře a pokud neutrpěli při uvíznutí na mělčině příliš velké nezvratné újmy na zdraví, může se mít za to, že jsou skutečně zachráněni. O jejich dalším osudu však nejsou žádné zprávy.Bohužel,tak jim držme palce :-))) V