Olej, víno a jídlo na Brači
zastavte se třeba v muzeu olivového oleje ve vesnici Škrip v domě z roku 1640 a ochutnáte tu různé dobroty - olivy, sýry a pomazánky. K nim pivo Magarac v překladu osel. Oslů si tu lidé mimochodem vážili. Když zestárli, nechávali je dožít jako výraz vděku za to, že pro ně celý život pracovali. Zatočte si velkým kamenným kolem, které pomáhalo vyrábět z oliv pastu, z níž se lisoval olej. I to byla práce oslů, hodně těžká.
Pěstování oliv tu kdysi řídili úředníci Benátské republiky. Když se chtěl třeba mladý muž oženit, musel vysadit sto olivovníků. Víno, ovoce a olivy byly jedny z mála plodin, které se daly na velice kamenité půdě ostrova aspoň někde pěstovat.
V osmnáctém a devatenáctém století se zdálo být ekonomicky výhodnější pěstování vinné révy. Jenže když sem dorazila fyloxéra, mšička, která napadla její kořeny, zlikvidovala během pár let zdejší vinice podobně jako v dalších zemích Evropy. Řada lidí se ocitla v zoufalé situaci. Než se podařilo vysadit odolné keře, emigrovala jich část do Jižní Ameriky, část se vrátila k pěstování oliv. Kvalitním olivovým olejem je Brač vyhlášený dodnes.
Na Brači můžete dnes ochutnat řadu místních vín. Zajímavá je třeba mohutná červená odrůda Plavac Mali. Bývá pro ni typická zemitá chuť sušeného ovoce, zejména třešní, švestek a někdy i kouře či tabáku. Mluví se o ní jako o králi chorvatských vín. Výborné mají v městečku Bol, třeba ve vyhlášeném vinařství Stina. Kdo má raději bílé, ať vyzkouší suchý Pošip. Cítíte v něm ovocitou chuť sušených meruněk a fíků.
Oceňovaným vinařstvím je i Senjkovič v Nerežišči a Bakovič v Murvici. Když se však zeptáte místních, dají vám další tipy. Vinná réva tu má díky horkému suchému létu a mírnému podzimu ideální podmínky. Problémem je „pouze kamenitá půda. Ostrov dlouho neměl ani pořádný zdroj pitné vody. Pár pramenů bylo sice kolem Bolu, většina povrchové vody však odtekla prasklinami ve skalách a podzemními cestami do moře. Místní lidé hledali vodu, jak se dalo, přiváželi ji z pevniny, lapali dešťovku… Regulérní vodovod s pitnou vodou právě z pevniny vznikl až v sedmdesátých letech dvacátého století.
Dveře konoby Kopačina v Nerežišči jsou posety bezpočtem gastronomických ocenění jako prsa válečného veterána medailemi.
Nabídnou vám tady třeba měkké a šťavnaté jehněčí se sýrovou omáčkou, která jídlu dodá smetanovou hebkost. Mladé hříbky pak přidají i jemně houbovou chuť. Jako přílohu dušenou zeleninu s tykví. Pomfrity naservírují zvlášť, aby se v omáčce nerozmočily a nepřestaly být křupavé. Konoba si svá ocenění opravdu zaslouží.
Jehněčí a kůzlečí jsou pro kdysi chudý ostrov mnohem typičtější než vepřové nebo vzácné hovězí (krávy tu neměly vhodnou pastvu). Lidé z Brače jedí dodnes i ryby a mořské potvůrky nebo různé druhy kozích a ovčích sýrů s příchutí místních bylinek a někdy soli.
Lahůdkou je pak třeba dušený artyčok s fazolemi, česnekem, petrželkou, strouhankou a olivovým olejem. Dezert Procip tu dělají z ovčího sýra s karamelem a servírují ho ještě horký. Něco z toho můžete ochutnat i vy v místních restauracích.No a co je na fotografii ? Přesně tak, náš večerní Sumartin :-))