Brač - "Ostrov bez chleba, bez vody a bez vína " :-)
Ostrov Brač, třetí největší z chorvatských ostrovů a také nejvyšší z nich, je vlastně jedním mohutným vápenovým skaliskem. Půdy, vhodné k obdělávání, je na něm tak málo, že část zemědělských plodin a potravin je třeba dovážet z pevniny. Bývaly doby, kdy se na Brači pěstovala réva a na místním vínu si pochutnávali i u vídeňského dvora. Na počátku 20. století však vinohrady zničil révokaz.
Největším pokladem ostrova tak zůstala právě ona skála. Je to kámen, druh vápence, který ve vývoji k mramoru zůstal stát někde na půli cesty. Je měkčí a lépe se opracovává. Je většinou bílý, ale najdou se i odstíny šedé a růžové.
Kámen na ostrově těžili už Římané. Postavili z něj mnohé budovy v někdejší Saloně, Diokleciánův palác ve Splitu. Bračský kámen prý použili i při stavbě washingtonského Bílého domu, při poválečné rekonstrukci vídeňské Opery a jsou z něj postaveny i mnohé z benátských paláců.
Dějiny Brače však jsou doloženy až do doby před příchodem Římanů, ale aby se k nim člověk dostal, musí vědět, co a kde hledat.
Tři kilometry od pobřeží, v kopcích nad městečkem Splitska, je osada Škrip, nejstarší na Brači. Viditelným dokladem ilyrského osídlení (11. až 9. stol. př. n. l.) je tzv. kyklopská zeď, opevnění z obrovských balvanů.
Zbylo z něj jen málo, ale přece dost na to, aby na něm Římané ve 3. století n. l. postavili mauzoleum, v němž byly údajně pochovány Prisca a Valerie, manželka a dcera císaře Diokleciána. Ty byly ze Splitu na Brač po jeho smrti vypovězeny.
Součástí kamenné kroniky je i starochorvatský kostel sv. Ducha z 10. stol. a římské sarkofágy na návsi před opevněným palácem dalšího z významných bračských rodů – Ceriničů.
Ovšem mnohé z oněch památek jsou v žalostném stavu a některé najde jen ten, kdo o nich ví. V římském lomu nad Splitskou je ve skále vytesána postava Herkula. Pokud nemáte místa znalého průvodce, nenajdete nejen sochu, ale ani někdejší kamenolom.
Klášter ve skalách jménem Blaca založila trojice mnichů, kteří v 16. stol. uprchli z dalmatské pevniny před Turky. Jeskyně a skalní převis posloužily jako základ komplexu v podobě pevnosti, který se do dnešní podoby utvářel tři sta let. Mniši poskytovali za stravu a byt práci několika desítkám lidí, kteří pěstovali olivy a vinnou révu, starali se o včely, chovali ovce a kozy.
Klášter fungoval do roku 1962 a v posledních desítkách let ho spravoval už jen představený Nikola Miličič. Vystudoval ve Vídní astronomii a v roce 1926 zakoupil u firmy Zeiss teleskop, který byl v té době největší v Evropě. Objevil několik komet a dvě hvězdy, vedl obsáhlou korespondenci s předními astronomickými ústavy ve světě. Když si prohlédnete muzeum v bývalém klášteře a vrátíte se na hlavní silnici, stojí za to pokračovat výletem na Vidovu goru. Ta je se svými 778 metry nejvyšším místem v celém Jaderském moři. Vede tam pohodlná silnice, na temeni hory je hospoda a především je odtamtud překrásný výhled.
Vrchol Vidovy gory je také jednou velikou skalkou. Mezi kameny tam roste množství roztodivných květin, v nichž zkušený botanik pozná zmenšeniny těch, které najdeme i u nás. Sucho, nedostatek půdy a další nepříznivé okolnosti se přičinily o vznik těchto „květinových bonsaí“.
Ostrov bez chleba, bez vody a bez vína – tak označil Brač chorvatský básník Vladimir Nazor. To už dnes dávno neplatí, hladem a žízní tam nikdo nehyne a navíc ostrov nabízí mimořádné množství pozoruhodných míst a zážitků.Přijeďte se přesvědit sami už příští sezónu. Tak sretan put želi vam Vasa
P.S. pár dnů starý noční pohled na Sumartin