Pršut
Při podzimní návštěvě Brače jsme koupili domluvený pršut z Drniše a jediné co se dá po jeho ochutnání sdělit je " naprostá báseň a špička ". Nic lepšího jsem nikdy nejedl.A nyní pár zajímavostí a nakonec pá dalších faktů.
Pršut z města Drniš v dalmatském vnitrozemí, v podhůří horského masivu Dinara, získal v říjnu letošního roku na 10. mezinárodním veletrhu pršutu ISAP 2016 ocenění jako největší a nejtěžší pršut ze všech hodnocených. Tento mezinárodní veletrh se každoročně koná v istrijském městečku Tinjan.
Rekordní pršut vážil 22,5 kilogramů a byl dlouhý 103,5 centimetrů. Díky těmto svým parametrům požádal jeho výrobce pan Ante Reljanović o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Nato přijeli odborníci a právníci z Guinessovy knihy rekordů, pršut přeměřili a zvážili. Protože kategorie největšího pršutu dosud v knize neexistuje, je provedení zápisu velmi reálné. Nyní pan Reljanović čeká, až dostane oficiální potvrzení o zápisu.
Ante Reljanović je spolumajitel firmy na výrobu pršutu "Beba Delicije" z Pakova Sela u Drniše a velmi zkušený odborník. Právě on byl iniciátorem založení Festivalu pršutu v Drniši a je i autorem drnišského sloganu "Vítáme Vás v Drniši, městě pršutu". Město Drniš má v chovu prasat a výrobě pršutu starou tradici. I konkurenční chorvatští producenti uznávají vysokou kvalitu drnišských výrobků.
Rekordní pršut pocházel z tři roky starého prasete odrůdy durok, která je křížencem s divokým prasetem. Zdejší prasata nežijí v chlívku, nýbrž volně na pozemku farmy spásají různé traviny, jetel a jiné pochoutky, které najdou, a k tomu dostávají pořádné dávky kukuřice, aby měli dost bílkovin a proteinů. Navíc je to kraj známý svým zdravým podhorským ovzduším. Pan Reljanović říká, že drnišská prasata žijí šťastným životem.
Prase je zralé na porážku ve třech, případně dvou letech. Na pršut se zpracovávají pouze kýty. Ty se dobře prosolí a nechají se v soli naložené, položené na pevný podklad a dobře se zatíží. Musí se během té doby pravidelně kontrolovat správný průběh. Pokud je maso ještě po těchto patnácti dnech jasně červené barvy, ještě se znovu prosolí a zatíží. V pršutu totiž nesmí zůstat sebemenší zbytek krve. A pak začíná nejdůležitější fáze výroby pršutu, sušení. Suší se na vzduchu, výrobci vítají zejména severozápadní vítr, buru. A pak je zapotřebí studený kouř z kvalitního dřeva. Právě sůl a kouř jsou nezbytné konzervační prostředky, které ničí všechny choroboplodné zárodky.
Takto se pršut uchovává nejméně dva roky, pokud má hmotnost do patnácti kilogramů; při hmotnosti nad patnáct kilogramů potřebuje pršut zrát minimálně tři roky. A teprve potom je pršut tou skvělou pochoutkou, která proslavila drnišské výrobce pršutu.A teď, " dobrou chuť " !!
Vašek
VIS a nález B24
Všichni , kteří jsem se potápěli na Visu k bombardéru B17 jsme novou zprávu přivítali.Jadran bývá často označován za hřbitov letadel a lodí. Dosud bylo v Jadranském moři lokalizováno více než tisíc plavidel potopených od antiky do dneška. A pokud jde o vraky letadel, těch bylo objeveno přes sto, většinou pocházejících z období druhé světové války.
Vzhledem k tomu, že se na jadranském ostrově Visu nacházelo jediné spojenecké letiště, byl provoz na něm mimořádně živý. Stávalo se, že na možnost přistání na jeho jedinou přistávací dráhu na lokalitě Velo polje čekalo i více než deset letadel, která kroužila nad ostrovem a čekala na svou chvíli. A tak nebylo výjimkou, že čekajícím letadlům došly pohonné hmoty a bezmocná letadla zmizela ve vlnách Jadranu. Nebo piloti již nedokázali s těžce poškozenými letadly přistát. Na mořském dně u ostrova Visu bylo nalezeno přes třicet letadel zřícených během druhé světové války – bombardérů i stíhaček.
Jedním z posledních velkých nálezů u Visu byl v roce 2009 bombardér typu B24 Liberator. Objevil jej jižně od ostrova Visu potápěč ze Rijeky a průzkum vraku pak prováděl odborný tým chorvatského památkového úřadu. Protože část letadla se sériovým číslem nebyla nalezena, bylo třeba hledat informace o havarovaném letadle v amerických archivech. Podle zjištěných údajů se jednalo o letadlo které se po těžkém poškození při prováděných náletech zřítilo v prosinci 1944 do moře před přistáním i s deseti členy posádky,z níž pak bylo při záchranné akci zachráněno sedm mužů. Bombardér B24 Liberator byl dlouhý 23 metrů, o rozpětí 33 metrů a nosnosti čtyř tun bomb. Mohl létat do výšky 11 000 metrů a měl deset členů posádky.
Letos v září byl ohlášen nález dalšího bombardéru B24 Liberator. Vrak objevil majitel potápěčského klubu Manta z města Komiža na Visu Lorenz Marović společně se svými spolupracovníky, který se v roce 2005 proslavil nálezem vraku italské obrněné lodě Re d´Italia z bitvy u Visu v roce 1866.Dokud neproběhne oficiální archeologický průzkum vraku bombardéru a jeho zajištění, bude přesná poloha zahalena tajemstvím. Potrvá několik let, než se tento Liberator stane cílem našich dalších potápěčských výprav a zařadí se mezi potápěčské atrakce ostrova Visu.Mějte se hezky Vašek
Rekordní úlovek
Rybáři Abyss Fishing Centra zažili koncem srpna životní úspěch. Ulovili totiž největšího tuňáka, jaký kdy byl uloven na chorvatském Jadranu. Obrovská ryba o délce 3 metry vážila 340 kg..
Stalo se to 29. srpna v 7 hodin ráno 10 námořních mil od Rovinje. Posádka lodi Abyss Fishing Charter, kůtr dlouhý pouze 9,5 metru, bojovala s tuňákem 2,5 hodiny. Kapitán Ozren Božić se zabývá rybolovem již 15 let a je držitelem profesionální licence na lov tuňáků. Jen dvanáct lodí v Chorvatsku má povolení pro lov tuňáků od příslušných chorvatských orgánů a Mezinárodní komise pro ochranu atlantských tuňáků
Jednalo se o tuňáka obecného,někdy modroploutvého, kterému chorvati říkají atlantska plavoperajna tuna.Úlovek je to krásný, ale v moři je zase o jednoho méně :-( Vašek