Jadran,náš Jadran
Co o něm kdo ví ?? Jeho slanost činí 38 promile, tj. 38 g v 1 litru vody, což je docela, docela dost. Největší je v jižní části, přibližně před bokou Kotorskou. U pobřeží je nižší než na otevřeném moři. Slaná voda proniká v některých případech hluboko do dolních toků řek a zasolováním způsobuje problémy v zemědělství. Např. na dolním toku Neretvy proniká až k Metkovići, na Krce až za Skradin, téměř až ke Skradinským vodopádům.
Slanost ovlivňuje třeba vypařování moře a další faktory. První maximum slanosti Jadranu se projevuje v srpnu, druhé pak v únoru.
Na některých místech slanost klesá především přísunem sladké vody z řek, z podmořských sladkovodních pramenů, a to až na 2 promile. Je to zejména při ústí řeky Zrmanji, Krky, ve Velebitském přůlivu, pod Kozjakem, Mosorem a Biokovem, u italských břehů pak při ústí Pádu.
Na barvu vody mají vliv mnohé faktory: slanost a teplota vody, hloubka, oblačnost v průběhu dne, úhel dopadu slunečních paprsků; velmi důležitým činitelem je i obsah planktonu,čím je moře biologicky chudší, tím má intenzivnější modrou barvu. Logicky tedy biologicky chudý Jadran má pověstnou modrou barvu a Chorvati jej proto nazývají plavi Jadran - modrý Jadran. Tuto barvu má však jen na otevřeném moři, u ústí řek je nažloutlý a u pobřeží nazelenalý. Moře je chudé na nitráty a fosfáty; již sousední Jónské moře je na tom po této stránce lépe. Hlavní příčinou je geologické složení mořského pobřeží a dna,především vápenec. Vzhledem k vysokému obsahu soli,např. v Baltském moři je obsah soli jenom 7 - 8 promile, má Jadran, náš Jadran tak velikou průzračnost. Z letadla lze rozeznat světlé předměty do hloubky až 50 m, ovšem pouze na otevřeném moři. V pobřežním pásu to ale bývá někdy slabší.Čauec V