Elektromobilem do Chorvatska část II. - Rakousko
Vítejte v Rakousku, smska pípne a po Mikulovské zastávce vjíždíme do Rakouska. Než se dostaneme k samotné cestě, je nutné říci jednu věc, kterou si u provozu elektromobilu musí všichni uvědomit. A to věc, že dálniční cestování a rychlosti jsou pro EVčka tou nejhorší formou jejich provozu. Efektivita i pružnost klesá a spotřeba roste. U našich aut je spotřeba na dálnici při rychlostech v Čechách a letních měsících (140+ km/h, 25+ stupňů) někde kolem 25kW/100km.
V Rakousku se ovšem jezdí pomaleji. Nekompromisní policisté, radary a nízko emisní zóny (80-110km/h) zpomalují cestu znatelně. Tím ovšem snižují i naši spotřebu. Nicméně, pro účely tohoto článku budeme vycházet z uvedené spotřeby 25kW/100km, která je lehce nadhodnocená. Při této spotřebě nám těch 90+% nabití baterie se kterou jsme vyjeli z Mikulova bude stačit na cca 320km.
Rakouskem jedeme přes Vídeň, Graz a pak už hurá Slovinský Maribor. Na dálnici chceme nabíjet co nejrychleji, aby rozdíl mezi starým dobrým „spalovákem“ a elektrikou byl co nejmenší. Naštěstí přímo v Grazu máme IONITY. Z Mikulova do Grázkého IONITY to máme 279km, pro ty odvážnější je tu IONITY v Mariboru vzdálené 335km, takže také relativně zvládnutelné. Na Grázkou nabíječku dojedeme se zbávajícími 13% v baterce. Zase nabíjíme na těch 90% a víc a nečekáme na „stovku“. Při konstantní rychlosti dobíjení 200+kW to je opravdu krátká zastávka, vyčůrat, protáhnout a dát kávu. Za rychlost se ovšem platí. Pokud nevlastníte členskou IONITY kartu vyjde tam kilowatta klidně na 21Kč. Celé nabití, v našem případě těch zbylých 75kW, tu stojí 1575Kč.
Dle mého názoru to stojí za tu rychlost a klid funkčního prostředí, které síť IONITY nabízí. Člověk tu opravdu stráví kolem 25min a může vyrazit dál a to je kvalita, která je na cestách k nezaplacení.
Další zastávka bude velmi krátká a rychlá ve Slovinském v Mariboru. Po přejezdu Rakouských hranic se ale nabíjecí infrastruktura změní, a ne úplně k lepšímu.
Více si povíme zase příště.
Konec kun i front na hranicích
Dvě věci letos v Chorvatsku zažijete naposledy :-) a to placení kunami a kontroly na hranicích.
Sladoled, tři, čtyři kuny. Pokud chorvatští zmrzlináři nezdraží, napřesrok bude potřeba z peněženky za kopeček zmrzliny vysypat 40 eurocentů. Chorvatsko se začíná připravovat na to, že kuny, které jsou v oběhu od roku 1994, od ledna 2023 nahradí euro.
Letošní hlavní sezona ještě poběží postaru, ale všichni, kteří do Chorvatska vyrazí v září, už zažijí na vlastní kůži první změny. „Všude se povinně začnou uvádět ceny v kunách i v eurech. Tak by to mělo být jak po zbytek letoška, tak i během celého roku 2023,“ říká Kristjan Staničić, ředitel Chorvatského turistického sdružení, který tento týden navštívil Prahu.
Systém uvádění dvojích cen má kromě jiného za úkol omezit pokusy obchodníků, kteří by chtěli změnu měny využít pro navyšování cen. Pokud to přesto někdo zkusí, kromě pokuty mu bude hrozit i ocitnutí se na „černé listině“, kterou chorvatské úřady plánují zveřejnit a průběžně aktualizovat.
Rok 2023 tak bude zlomový. Obchodníci v Chorvatsku začnou přijímat euro a země s více než čtyřmi miliony obyvatel se stane dvacátým členem eurozóny. Start bude ještě pozvolný, protože první dva lednové týdny půjde vedle eura platit i kunami. Poté už z trhu definitivně zmizí.
„Nečekám, že by s tím měly být nějaké obtíže. Naše země je na tuto změnu víceméně připravená už nyní,“ konstatuje Staničić a vyzdvihuje její přínos především směrem k turistům ze zemí, kde se eurem platí už dnes. A těch do Chorvatska jezdí nejvíc.
Žebříček zahraničních návštěvníků vloni vedli Němci následovaní Slovinci a Rakušany, první pětici pak uzavírali „neeuroví“ Poláci a Češi. Těm nezbyde nic jiného než si peníze na dovolenou měnit dál.
„Pro letošní sezonu doporučujeme, aby turisté všechny kuny před odjezdem z Chorvatska utratili. Příští rok už je potřebovat nebudou,“ radí Staničić.
Pokud ale někomu v ruce zůstanou, nic není ztracené. Jen v roce 2023 bude muset počítat s návštěvou banky nebo pošty přímo v Chorvatsku, kde mu kuny za eura bezplatně vymění.
Vstupem do eurozóny ale změny nekončí. Je velmi pravděpodobné, že Chorvatům se s novým rokem otevřou i hranice schengenského prostoru, což znamená především zrušení kontrol na hranicích se Slovinskem a Maďarskem.
Že se Chorvaté mohou přičlenit do klubu šestadvaceti zemí, schválila Rada Evropské unie už v prosinci 2021. Ještě je však třeba, aby stejná instituce kývla na zrušení hraničních kontrol.
Podle Kristjana Staničiće by k rozhodnutí mělo dojít ještě letos. Úlevu by přineslo hlavně během letních víkendových špiček, kdy chorvatské přechody na severu země překračují stovky tisíc lidí, kteří musí v kolonách čekat i několik hodin. Takže si držme palce, ať to všechno klapne a nám všem se život zase trochu zjednoduší. Hezké léto všem přeje Vasa
Elektromobilem do Chorvatska?
Dá se jet elektromobilem do Chorvatska?
Éra elektromobilů či výrazně elektrifikovaných spalovacích aut se nezadržitelně blíží. Někdo s tím může nesouhlasit nebo mít svoje výhrady, ale elektrická budoucnost nás prostě nemine. Více o tom, proč nás nemine, že je to opravdu cesta environmentálně správná a že to „síť“ zvládne, třeba někdy příště.
Dnes se zkusíme elektromobilem vypravit do naší milované Dalmácie. Pro začátek vám ale musím říct svůj backround a proč tenhle názor můžete brát vážně. Již nějakých 17 měsíců jezdím jenom EVčkem a v rodině máme další dvě. Za ty měsíce jsme v nich kombinovaně najezdili cca 55 000 km. Ty kilometry jsme museli někde odnabíjet, odstát a zaplatit.
Ekonomice emobility, časové náročnosti a infrastruktuře budeme taky v budoucnu věnovat článek, takže všechny informace tu pro vás brzy budou.
Nyní k meritu samotného článku. Dá se elektromobilem do Chorvatska dojet?
Krátká odpověď zní, ano. Dlouhou odpověď tu pro vás v sérii článků popíšu. V každém článku se budeme věnovat nabíjecí infrastruktuře v zemi, kterou zrovna projíždíte. Dnes se budeme věnovat Čechám.
Nejprve etablujeme, že vlastníme elektromobil o použitelné kapacitě baterie 86 kWh (to je můj vůz) a že vyjíždíme se 100 % stavem nabití. V létě, kdy většina lidí jezdí do Chorvatska je spotřeba elektromobilu suverénně nejnižší a pro chod elektromobilu jsou ideální tepelné podmínky. V létě jsem v Čechách jezdil i za 17,5-19 kWh, ale budeme pesimisti a pojedeme za 22 kWh.
Při 86 kWh baterce nám to stačí na 391 km (86/22). Já jezdím z Hradce Králové a jezdím přes Mikulov. Do Mikulova to je zhruba 210 km, takže tam dojedeme v klidu z domácího nabití. Vlastně odevšud z Čech dojedeme do Mikulova bez problémů, pravda, z Varnsdorfu je to 390 km, ale zvládlo by se to taky při trošku úspornější jízdě ?.
Než opustíte Česko, tak si nabijte, i kdybyste jeli třeba z Brna! U nás totiž nabíjíte za nižší ceny a tarify než v zahraničí. Takže než přejedete hranice, zkuste mít alespoň 95 % baterie.
Jakým stylem chcete nabíjet je na vás. V Brně můžete na super rychlé Ionity, schopné nabíjet až 270 kW. Ionity leží na D1 směrem do Brna u OMV. Případně můžete na hustou síť nabíječek od ČEZ, E-ON, PRE MOL a další, které už jsou o něco pomalejší. Výkonově se pohybují od 50-150 kW. Doporučuji stáhnout aplikace každého takového providera, v nich jsou přehledné mapy ukazující, kde se nachází jednotlivé nabíjecí stanice a ujišťuji vás, že jich je víc než dost a všechny fungují výborně. Placení je taky bezproblémové a všemi kroky nabíjecího procesu vás to provede velmi elegantně.
Můj scénář by vypadal asi takhle, z Hradce bych dojel do Mikulova. Tam bych dorazil tak se 40-50 % stavem baterie (podle stylu jízdy). V Mikulově na poslední čerpací stanici, před hranicemi, je E-ON nabíječka o výkonu 50 kW. Tam bych si nabil na těch 95-97 %. Při tomto stavu už se opravdu nevyplácí čekat na zbylých pár procent, protože software dramaticky zpomalí nabíjecí výkon v zájmu ochrany baterie. Chybějící procenta bych měl nabitá za necelou hodinku. Takže káva, něco k snídani, toaleta, krátký pokec a jedeme směr Rakousko. V Rakousku už to bude trošku jiné a neznámé. Jaké to bude vám ale ukážu v dalším článku.