Cyklostezky na Brači
Končí léto a začíná období, kdy se vyplatí vytáhnout kolo a projet náš ostrov křížem krážem na kole.Neznám nic lepšího než když v lednu, jedete zeleným Bračem, na slunci je 20 stupňů, všechno kvete, lítaj čmeláci a vy točíte kilometry bez zbytečnýho potu.Minimum aut, sem tam ovce nebo kozy a jinak klid, boží klid. Proto nabízím pár tipů na pěknou trasu kolem ostrova, ať už přímo od nás nebo hodit kolo do auta, přejet do Supetaru a po výletu zase zpátky. Tak se mějte a čauec na Brači :-)
Cyklistické stezky na ostrově Brač
Turistický sdružení splitsko-dalmatské župy vydalo pěknej prospekt "Central Dalmatia by Bike - Brač", kterej obsahuje plánek ostrova s vyznačnými trasami, grafy jednotlivých tras s nadmořskými výškami i vzdálenostmi jednotlivých bodů na trase a velmi stručné popisy tras i v češtině. Prospekt by měl být k dispozici v místních turistických sdruženích (turistička zajednica) nebo také pražské kanceláři Chorvatského turistického sdružení www.htz.cz-posílaj i poštou. Bližší informace o ostrově najdete u popisu ostrova Brač a u popisů jednotlivých míst na ostrově.
Cyklostezka č. 1
Supetar (5 m) - Sv.Rok (150 m), 2,2 km - Kruševe njive (195 m), 1,8 km - Ježula (210 m), 2,3 km - odbočka na Donji Humac (360 m), 1 km - Donji Humac (335 m), 0,9 km - Dračevica (270 m), 2,8 km - Ložišća (130 m), 3,6 km - římská cesta (115 m), 1,6 km - Mirca (50 m), 4,1 km - Supetar (5 m), 3,9 km
Obtížnost trasy: těžká
Délka trasy: 24,2 km
Převýšení: 360 m
Trvání jízdy: cca 2 hod
Ze Supetaru stezka stoupá asfaltovou silnicí k jihu směrem na obec Nerežišća. Po 7,3 km stoupání odbočuje vpravo asfaltkou do obce Donji Humac. Pak pokračuje k západu do Dračevice, odkud je možno jet buď starou štěrkopískovou cestou nebo asfaltkou (jižněji) do obce Ložišća. Ve staré části obce odbočuje doprava a stoupá obcí až na štěrkopískovou cestu (odbočuje doprava), stoupání 400 m. Pak začne klesat nebezpečným srázem k římskému mostu, přes který se přejíždí, projíždí olivovými háji až do obce Mirca nedaleko moře. Zde se napojuje na asfaltku, na které odbočí doprava na Supetar. Z asfaltky pak odbočuje doprava štěrkopísková cestá, z té pak opět na asfaltku, ale to už stezka končí v Supetaru na nábřeží.
Alternativa k této stezce je kratší: na začátku obce Donji Humac odbočuje nedaleko kostelíka sv.Lukáše (Sveti Luka) doprava štěrkopísková cesta, vzápětí se cesta rozdvojuje. Cesta vpravo zpět dolů k pobřeží a rozvojuje se pak do obce Mirca nebo do Supetaru. Cesta vlevo vede k severozápadu kolem vrchu Vršovica a napojuje se na základní okruh v polovině cesty mezi obcemi Ložišća a Mirca.
Cyklostezka č. 2
Supetar (10 m) - Bunari (25 m), 0,8 km - Babin laz (5 m), 0,9 km - vrch (30 m), 2,2 km - odbočka na Škrip (45 m), 1,4 km - Škrip (235 m), 2,9 km - kopec nad obcí Škrip (390 m), 1,8 km - Nerežišća (375 m), 2,1 km - odbočka na Donji Humac (360 m), 1,3 km - Ježula (210 m), 1 km - Kruševe njive (195 m), 2,3 km - Sv.Rok (150 m), 1,8 km - Supetar (5 m), 2,2 km
Obtížnost trasy: lehká
Délka trasy: 20,7 km
Převýšení: 390 m
Trvání jízdy: cca 1,5 hod
Stezka vede ze Supetaru na východ po silnici (nebo také po štěrkopískové cestě, která vede o trochu jižněji olivovými sady a borovým lesem a která se pak opět po 1,7 km na silnici napojuje) kolem zátok Babin laz, Vela lučica a Mala lučica a v hlubší zátoce těsně před Splitskou odbočuje silnice vzhůru do Škripu. Ze Škripu silnice stále stoupá a pak sjíždí do údolí u obce Nerežišća. Z obce Nerežišća vede stezka opět po silnici rovnou do Supetaru.
Cyklostezka č. 3
Sutivan (5 m) - Ložišća (130 m), 6,4 km - Bobovišća (100 m), 1,1 km - Milna (5 m), 6,3 km - odbočka za Milnou (4O m), 1,4 km - Podhumlje (290 m), 3,4 km - odbočka před Dračevicí (270 m), 2,8 km - Dračevica (270 m), 1,4 km - Ložišća (150 m), 4,4 km - Mirca (125 m), 5,7 km - Sutivan (5 m), 4 km
Obtížnost trasy: těžká
Délka trasy: 36,9 km
Převýšení: 290 m
Trvání jízdy: cca 2,5 hod
Ze Sutivanu stoupá stezka asfaltovou silnicí k jihu směrem na obec Ložišća. Na křižovatce před obcí Ložišća se obočuje do obce Bobovišća (150 m n.m.). Odtud je možné podniknout malou odbočku dolů k moři do osady Bobovišća na moru a pak zase vrátit zpět. Stezka pokračuje do obce Ložišća, následuje stoupání ke kostelíku sv.Martina a sjezd k moři do Milny. V Milně určitě přijde vhod občerstvení a odtud se stezka vrací stejnou cestou z Milny. Po 1,4 km odbočuje štěrkopísková cesta vedoucí prudkým stoupáním do Podhumlje, které míjí a po 2,8 km se napojuje na asfaltku (vlevo je možno alternativně jet rovnou do obce Ložišća) a vpravo sjíždí do Dračevice. V Dračevici odbočuje vlevo na štěrkopískovou cestu a klesá do obce Ložišća. Ve staré části obce odbočuje doprava a stoupá obcí až na štěrkopískovou cestu (odbočuje doprava). Pak začne klesat, nejprve nebezpečným srázem k římskému mostu, projíždí olivovými háji až do obce Mirca nedaleko moře. Zde se napojuje na asfaltku, na které odbočí vlevo na Sutivan (možno jet asfaltkou přímo do Sutivanu) a po 800 m odbočuje doprava na štěrkopískovou cestu. Cesta vede borovým hájem k moři a podél pobřeží až do Sutivanu.
Cyklostezka č. 4
Bol (60 m) - kopec nad Bolem (460 m), 7,9 km - Gornji Humac (450 m), 2,4 km - Pražnice (400 m), 3,4 km - pod vrchem V.Čelo (505 m), 3,2 km - Stup (620 m), 5,2 km - Obršje (495 m), 5,6 km - Farska (45 m), 4,6 km - Murvica (55 m), 6,9 km - Zlatni rat (10 m), 6,8 km - Bol (60 m), 3,1 km
Obtížnost trasy: těžká
Délka trasy: 49,1 km
Převýšení: 620 m
Trvání jízdy: cca 4 hod
Stezka vyráží z Bolu po asfaltce na severovýchod směrem na Gornji Humac a stoupá téměř 8 km. Pak lehce klesá do Pražnice, kde na křižovatce odbočuje silnicí vlevo směrem na obec Nerežišća (k západu). Mezi vysokým kopci stoupá až do Stupu, zde doleva odbočuje asfaltka (vede až na nejvyšší horu Brače, Vidovu goru 780 m, což může být pro zdatné cyklisty výzva, odměnou jsou nádherné výhledy), ze které pak doleva odbočuje štěrkopísková cesta a klesá až k moři. Prudký je zejména poslední část sjezdu - sešup od Obršje k Farske na pobřeží, kde stezka zatáčí doleva a vede podél moře přes Murvicu kolem nádherné proslulé pláže Zlatni rat až do Bolu.
Cyklostezka č. 5
Sumartin (5 m) - Povlja (30 m), 5,8 km - Novo Selo (195 m), 4,2 km - vrch Stražice (305 m), 2,7 km - odbočka na Osridke (310 m), 3,8 km - Nakal (260 m), 1,2 km - Nagorinac (250 m), 2,4 km - rozcestí na Selca (200 m), 2,3 km - Selca (110 m), 1,9 km - Sumartin (5 m), 4,8 km
Obtížnost trasy: těžká
Délka trasy: 28,1 km
Převýšení: 310 m
Trvání jízdy: cca 2,5 hod
Stezka vede ze Sumartinu štěrkopískovou cestou kolem kempu směrem k severu až do Povlje na severním pobřeží ostrova. Odtud stoupá asfaltkou zpátky k jihu směrem na obec Selca. V obci Novo Selo odbočuje doprava na štěrkopískovou cestu, která je pak opět vystřídána asfaltkou. Z ní pak odbočuje před Zagvozdem úzká asfaltka doleva na Osridke. Pokračuje přes Nakal, Nagorinac a klesá do obce Selca. Po průjezdu obcí následuje klesání asfaltkou zpět do Sumartinu.
Cyklostezka č. 6
Splitska (5 m) - Postira (5 m), 4,2 km - zátoka Lovrečina (20 m), 4,3 km - Sv.Juraj (140 m), 4,8 km - Pučišća (5 m), 3,3 km - vrch Pasika (225 m), 2,8 km - Pražnice (395 m), 4 km - odbočka na V.Čelo (505 m), 3,3 km - Stup (620 m), 5,2 km - Nerežišća (375 m), 14,2 km- Škrip (235 m), 3,9 km - Splitska (5 m), 4,6 km
Obtížnost trasy: těžká
Délka trasy: 54,6 km
Převýšení: 620 m
Trvání jízdy: cca 3,5 hod
Trasa vede ze Splitské po asfaltce podél moře směrem na východ do Postiry a odtud stále po pobřeží až do zátoky Lovrečina, kde začíná stoupat do vnitrozemí kolem obce Pučišća (možná odbočka do této obce u moře) a prudkým stoupáním pokračuje do Pražnice, kde silnice odbočuje doleva, stále stoupá k západu až na Stup (zde doleva odbočuje asfaltka až na nejvyšší horu Brače, Vidovu goru 780 m, což může být pro zdatné cyklisty výzva, odměnou jsou nádherné výhledy), pak již stále klesá nejprve do obce Nerežišća, na kraji této obce odbočuje doprava a klesá k severovýchodu přes obec Škrip zpět do Splitské.
Alternativa: ve Stupu odbočit z asfaltky doprava na štěrkopískovou cestu, která klesá přes obec Dol, odkud pokračuje asfaltka do Postiry.
Anebo přejeďte trajektem do Makarské a vyhulte to z rivy na Svetýho Juru, nejúžasnější výlet v oblasti co znám, vypadá hroznější než je a ty panorámata táto, vřele doporučuju. Zdar a hezký pobyt Vasa
PS fotka z vrcholovýho stoupání na sv.Juru, tady už každej za svý :-)
Pršut nejen z Dalmácie :-)
Jihovýchodně od Pazinu, centra Istrijské župy, se nachází nevelká vesnice Tinjan. Stejně jako sám Pazin tak i Tinjan děkuje za svou prosperitu úrodnému zemědělskému okolí. Tinjan se v průběhu staletí stal pojmem i ve výrobě pršutu, který se svou kvalitou a výjimečnou chutí řadí mezi nejlepší výrobky této lahůdky nejen v Chorvatsku, ale i v dalších středomořských zemích, kde je pršut rovněž domovem.
Co je pršut, je snad jasný. Každej návštěvník Jadranu jistě při svých dovolených tento skvělý masný výrobek ochutnal; ostatně v našich lahůdkářstvích je již dnes pršut víceméně součástí nabídky. Proto jen krátká charakteristika pršutu: je to výrobek z nejkvalitnější vepřové kýty zbavený pánevní kosti, nasucho nasolen mořskou solí, k níž se vtírají přírodní byliny a který se pak suší na vzduchu nebo se v některých krajích udí studeným kouřem. Pršut musí být do určité míry měkký, šťavnatý, musí mít specifickou vůni, chuť a barvu. Dokonalý pršut vděčí za svou chuť přesnému dodržování tradičních výrobních postupů a znalostí výroby, kvalitě masa, odrůdě prasete, z něhož je pršut vyroben, péči výrobců a jejich trpělivosti při výrobě, ale i povětrnostním podmínkám.
Pršut se vyrábí v celém jadranském přímoří i ve vnitrozemí Chorvatska, ale v každé lokalitě se poněkud liší výrobní postupy, používané druhy koření, délka zrání aj. A jak již bylo uvedeno, někde se vyrábí bez uzení, jinde se udí studeným dýmem. A pak hraje roli i druh dřeva, které se pro uzení používá.
Istrie je tradiční oblastí výroby pršutu a zdejší pršut patří mezi nejvyhledávanější, nejoblíbenější a nejkvalitnější. Istrijský pršut se zásadně vyrábí bez uzení, jen sušením na vzduchu. A není proto divu, že se vesnice Tinjan v Istrii již po šest let mění každoročně v říjnu v centrum, v němž výrobci této pochoutky soutěží mezi sebou o ten nejlahodnější pršut. Koná se tu Mezinárodní veletrh pršutu.Letos to bude tuhle sobotu a neděli 20. a 21. října.
A tinjanský veletrh pršutu není žádná bezvýznamná akce. Je to prestižní přehlídka, v jejímž rámci probíhá soutěž od nejlepší pršut ? o nejlepšího výrobce této lahůdky. Účast vystavovatelů bude opět reprezentativní: přijedou výrobci z Itálie, Slovinska, Rakouska, Španělska, Bosny a Hercegoviny a Portugalska. A samozřejmě ze všech koutů Chorvatska. Celkem jich má být přes třicet.
Proč právě Tinjan má tu čest být hostitelem tohoto uznávaného festivalu? Je to proto, že v Tinjanu je zaregistrován největší počet výrobců pršutu a díky tomu byl Tinjan byl v roce 2006 vyhlášen "obcí istrijského pršutu".
Že si široká veřejnost oblíbila tuto neobvyklou gastronomickou akci, svědčí i skutečnost, že se jí v minulých letech zúčastnilo více než 25 tisíc návštěvníků.
Na návštěvníky čeká kromě ochutnávek, možnosti nákupu a soutěže výrobců pršutu i bohatý program: folklorní vystoupení, sportovní soutěže a turnaje, lidové hry, taneční zábavy, koncerty, výtvarná výstava, program pro děti a jiné zábavní akce.
Na závěr hlavní soutěže Mezinárodního veletrhu pršutu odborná porota rozhodne o vítězích v jednotlivých kategoriích: nejlepší pršut uzený a nejlepších pršut neuzený, sušený na vzduchu. Následně budou návštěvníci moci ochutnat jak oceněné, ta i ostatní pršuty a koupit si ty, které budou jejich chutí nejlépe odpovídat. Jeden kilogram se v loňském roce prodával přibližně za 400 kun.
Letos bude partnerem veletrhu španělské město Jerez de los Caballeros a návštěvníci budou moci ochutnat tamější sušenou šunku Jamón Ibérico, která je vyráběna z kýty černé rasy tzv. iberského prasete.
Pro milovníky pršutu je to skutečně mimořádná příležitost, jak ochutnat největší delikatesy v oboru a zjistit, jak chutná opravdový pršut ? šampion.Tak kamarádi - dobrou chuť. Vasa
Začíná sklizeň mandarinek
Sklizeň mandarinek se v posledních letech stala v jihodalmatském přímoří velkým turistickým hitem. Nejde jen o pasivní účast na sklizni těch nádherně vonících šťavnatých plodů, nýbrž o aktivní sběr mandarinek samými turisty na ohromných plantážích, z nichž největší jsou v deltě řeky Neretvy.
Ještě v polovině minulého století bychom v bažinách delty a zatopených ramenech řeky Neretvy nenašli ani jediný citrus a místní obyvatelům, zabývajícím se v té době pouze rybolovem na malých plochách suché půdy, se o pěstování citrusů jakéhokoli druhu, nezdálo oni v nejdivočejších snech. V padesátých letech 20. století však došlo k zásadnímu zvratu: v deltě byly zahájeny velkorysé meliorační práce, kterých se po řadu let účastnili jugoslávští i zahraniční odborníci. Díky tomuto náročnému projektu se delta změnila ze zanedbaného opomíjeného regionu v jednu z nejperspektivnějších a nejúrodnějších oblastí tehdejší Jugoslávie. Tisíce hektarů půdy, odvodněné a chráněné před negativními účinky pronikající mořské vody a před záplavami, začaly vydávat své plody. Díky velmi úrodné půdě a příznivému středomořskému klimatu produkovala delta od začátku 60. let zprvu především zeleninu, ale postupně ovládly deltu Neretvy citrusy, především mandarinky středozemní (Citrus deliciosa), které se nyní pěstují na více než 50 procentech zdejší půdy. Roste tu přibližně 1 300 000 stromů mandarinek, které ročně dávají přes 60 000 tun tohoto oblíbeného ovoce. A ploch osázených mandarinkami ještě dále přibývá. Plánuje se, že za pět let produkce vzroste na 150 000 tun. Není divu, že se delta často označuje za "chorvatskou Kalifornii".
Mandarinky však nejsou jedinými zástupci rozsáhlého rodu citrusových stromů, které se v Chorvatsku pěstují. S úspěchem se tu pěstují i pomerančovníky, citronovníky, v malém množství i grapefruity. Z ostatních plodin se tu velmi dobře daří i mandloním, fíkovníkům a vinné révě.Dobrou chuť,naše citroníky budou k otrhání tak za měsíc :-) Vasa