Co nového na Brači
Aktualitka z vánočního Brače,počasí ušlo po svátcích do Novýho roku azuro s lehkou borkou, přes den na slunci 15 až 20 stupňů, přes noc chladno kolem 3-5 stupňů,voda 15 stupňů, viditelnost 20 metrů.Šoty k filmíku jsme točili v Sumartinu, v Selce, Postiře,Na Vidově goře, klášteře Blaca, Bolu, letišti a dalších místech.Všechno kvete, tráva je zelená, dozrávaj citróny a pomeranče, mandarinky jsou už otrhaný.Úroda oliv byla fantastická a nějakej litřík jsme koupili samozřejmě taky, protože chci žít do sta let :-).Vsuvka pro investory.Po fantastickým pokecu s Leo Trutaničem radním ze Selce a majitelem firmy Franič d.o.o.máme pro Vás nabídku.Radnice v Selcích zcelila a nyní již 100% vlastní 3500 kvadratnich metara pozemků pod palácem Didolič v Selce, teda domů kde žil během svého působení na Brači slovenský lékař Martin Kukučín.Zastupitelstvo schválilo změnu územního plánu a na místě povolilo stavbu hotelu a bazénu.Chce za všechno 700 tisíc euro, takže kdo máte naplněný prasátko, jděte do toho.Taky naše sousedka ze Zagrebu prodává svoji kuču cenovku pošlu mailem zájemcům,ale cena vysoká a kvalita nevalná-nešel bych do toho, i když dobrýho souseda vítáme a samozřejmě pomůžeme s vyřízením.A už k dalším reáliím, kanalizace se nestaví, nejsou prachy :-) a kde jsou ??? Dalmatino, teda restaurace kamaráda Jurašice vaří durch celou zimu a takový lignje co dělal teď,tuto perfecto.Taky naravni odrezak- přírodní telecí řízek, bečki odrezak-vídeňskej řízek,ribe, pršut, salata od rajčice,mješana salata, nic nemělo chybu.To už ani nemluvím o pelinkovači a slušným karlovačku.Zdraví Vás náš původní sok a nyní velký přítel kapitán Rade Šerko, v jedničce je novej sprcháč a okno do koupelny, takže zase trochu víc klidu.Parkiraliště, schody a betonskaja ploča-teda místo pro ležení a slunečníky před kučou budou do konce dubna.Teda snad, tady termíny nejsou až tak železný.Včely a čmeláci makali, užovky jsme neviděli.Další zase příště.Přeji všem hezký a klidný rok 2009, čauec Vasa
Vánoce v Chorvatsku alias Božič
Vánoce neslavíme jenom u nás ale samozřejmě i na ostrově a 24. prosinec, tedy Štědrý den, chorvatsky Badnjak nebo též Badnja noć, tedy den a večer před Hodem Božím (25. prosinec) je svátkem jedním z největších. Ke Štědrému dni, resp. k Vánocům vůbec patřily vánoční písně a zpěvy, chorvatsky božićne pjesme, tedy naše koledy. V 19. století začaly jednotlivé kraje Chorvatska přebírat i vánoční písně svých sousedů, takže dnes tvoří jakousi mozaiku, v níž jsou zastoupeny písně z celé země.
Kdysi byl Štědrý den dnem půstu, hlavně od masa, a to až do večerních hodin (bezmasé pokrmy se však podávaly i k večeři). Jedly se kaše - pohanková, hrachová aj., pečený hrách, různé polévky, ovoce, ořechy. Dnes je podávána hlavně ryba - především treska nebo štika.
Badnjak byl dnem obdarovávání - sešla se celá rodina i s čeledí, pro každého byl připraven malý dárek. Dárkům se říkalo božićnica a bývalo to oblečení, jídlo, peníze pro čeleď aj. Děti dostávaly víc dárků, ale i ty byl dost skromné. V posledních desetiletích však je nadílka dětí i dospělých čím dál bohatší - ale to není jen případ Chorvatska. Dárky měly i mají své místo přímo pod nazdobeným stromečkem.
Štědrý dne byl vždy nejbohatší na nejrůznější zvyky a rituály, které však vesměs vymizely. Jako téměř jediný se dodržuje slavnostní obřad rozsvěcování vánočního stromku; světlo jeho svíček symbolizuje světlo, které na svět přinesl právě v tento den Ježíš. V souvislosti s tím se na několika místech dochoval jeden zajímavý zvyk: zapalovala se tři velká polena, která symbolizovala sv. Trojici. Když se rozhořela, zapalovaly se od něj všechny svíčky v době. Lidé věřili, že světlo a oheň z plen zajistí domu a jeho obyvatelů klid, požehnání a plnou ochranu.
Právě na Štědrý dne se nejvíc zpívaly vánoční písně - koledy, mezi nimiž patřily vždy k nejkrásnějším ukolébavky.
Za hlavní vánoční svátek se považoval Hod boží, chorvatsky Božić, tedy 25. prosince, oslava narození Ježíška, svátek klidu, pokoje a hojnosti. V některých krajích chodili lidé v tento den dokonce na tři mše (chorvatsky pastrica, zornica nebo též mala misa a vela misa). Mladí lidé si na každou z nich oblékali jiné, pokud možno slavnostní šaty. Od rána byly v domácnostech na stole mísy a košíčky s fíky, mandlemi, ořechy a oříšky a jablky; nechyběla ani láhev pálenky - rakije. Oběd byl velmi slavnostní a účastnila se to celá rodina, včetně čeledi. Všeho musilo být dost - vždyť Vánoce byly i svátky hojnosti. Hlavní chody se lišily podle oblasti - ve vnitrozemí to bývala pečená husa, kachna, pečená krkovice, pečené sele aj., na pobřeží hlavně ryby a plody moře. Vždy stály na stole míse s nezbytnou huspeninou a klobásami. V některých regionech byla zlatým hřebem sarma. Samozřejmě byla vždy a všude spousta sladkostí - makovníky, ořechovníky, bábovky, speciální vánoční pečivo, vánoční druhy chleba aj.
I dnes je v Chorvatsku Božić svátkem hojnosti, skladbou jídel a množstvím se od minulosti příliš neliší, jen je všechno ještě bohatší.
Typické pro Chorvatsko bylo božíhodové blahopřání. Nejdřív si přáli jen členové rodiny, resp. domácnosti, pak se přání rozšířilo na příbuzné a přátele, posléze na všechny místní obyvatele. Chodilo se přát na tzv. koledování (chorvatsky koledjanje), přičemž se zpívaly speciální písně; přání mívala ustálenou formu. Koledníci byli vesměs mladí lidé, říkalo se jim čestitari, tedy něco jako gratulanti. Při svém blahopřání dostávali drobné dárky.
Ale Božićem svátky nekončily. I celý následující týden byl bohatý na svátky, které se slavily hlavně na venkově. Tak 26. prosince, na sv. Štěpána (Sveti Stjepan), obcházeli mladí mužové vesnici a blahopřáli všem Štěpánům a Štěpánkám. Na sv. Jana (Sveti Ivan) se žehnalo víno a vynášela se sláma, která zdobila o hlavních svátcích místnosti. Pak se jimi obkládaly ovocné stromy, aby lépe rodily.
Na svátek Mláďátek (28. prosince), kterému Chorvaté říkají Nevina dječica nebo též Herdoševo, chodili v některých krajích mladíci s vrbovými proutky na "mrskut", ale ne na velké výprasky, jen pár mírných švihnutí. Někde se v ten den volí i "král".
Zatímco vlastní Vánoce byly a zůstaly svátky rodinnými, intimními, mají oslavy Nové roku jiných charakter. Slaví se v široké okruhu přátel a známých. Dnes nemá Nový rok vůbec charakter křesťanského svátku. Ani nikde na chorvatském venkově se nezachovaly žádné staré obyčeje spojené s oslavou Nového roku, žádné staré pozdravy a blahopřání. Nový rok vysloveně občanským svátkem, i s jeho nejnovější tradicí.
Vánoční svátky jsou zakončeny svátkem Tří králů (Tri kralja); katolická církev v ten den slaví Zjevení Páně, připomínající Kristův křest v řece Jordánu. Svátek Tří králů je spojen s příchodem tři mudrců z Východu do Betléma, aby se poklonili právě narozenému Ježíškovi v betlémském chlévě a položili mu k nohám své dary - zlato, kadidlo a myrhu.
Podle starého obyčeje obcházel ten den kněz se dvěma pomocníky všechna stavení ve vesnici a žehnal jejich obyvatelům. Ti jej očekávali ve slavnostním oblečení. Žehnal nejen lidem, ale i domu, zvířatům, sadu a polím. Rodina mu vyjádřila své díky dárky v naturáliích nebo penězi. Kromě toho chodili po vesnici tzv. zvjezdari; to byly trojice chlapců oblečených jako tři králové. Nosili s sebou svítící hvězdu symbolizující betlémskou hvězdu, která vedla tři mudrce z Východu do Betléma k Ježíškovým jeslím. Trojice zpívala koledy a jiné písně duchovního charakteru a přála lidem Boží požehnání. I tito chlapci bývali obdarováváni. Tento zvyk se ještě v některých krajích udržel.
Prognózka na počasí je perfektní, tak vyrážíme během svátků na pár dní natočit slibovanej filmík o vánočním Brači a ugrilovat nějakou rybu.Kamerka od Ježíška půjde pod vodu a určitě budeme pozdravovat Pelinkovač. čauec a hezký svátky Vasa
Novoroční výlet
Vidova gora na Brači má celých 782 m na výšku a je to jedno z míst, který mám na Brači rád a chystám se tam i během letošních vánočních prázdnin.
Taky u ostatní "horských" turistů je jasně nejoblíbenější. Je to nejvyšší bod jadranského souostroví, výstup je poměrně snadný, rozhled je nádherný a současně je Vidova gora i tradiční cíl výletů.
Jižní svahy hory spadají příkrými stěnami do moře, severní část povlovně klesá krasovou vysočinou širokou 10 km. Mocné vápencové vrstvy podmínily vznik a rozvoj krasových jevů, od malých škrapů po hluboké propasti. Na bezvodé vysočině je většinou kamenitý terén, střídající se s chudičkou trávou a makchií, ve vrcholové části se však dochovaly alespoň zbytky někdejších lesů borovice černé. Nejbližší okolí vrcholku bylo starým kultovním místem; zbytky dvojitých hradeb jsou ilyrského původu.
Místně se používají pro tuto horu ještě názvy Vidovica a Sutvid, a to podle starochorvatské kapličky, jejíž zbytky byly nalezeny asi sto metrů pod vrcholkem. Předpokládá se, že před pokřesťanštěním Chorvatů tu byla svatyně boha Svatovíta (chorv. Svetovid).
Brač je známým speleologickým terénem; dosud bylo prozkoumáno na 300 objektů, mezi nimi i propast Podgračišće II, hluboká 363 m.
Na Vidovku můžete autem, na kole nebo pěšky.
Třeba z Bolu začíná cesta u kostela P. Marie Karmelské (Gospa od Karmela), přetíná silnici G. Humac - Bol a přes opuštěnou osadu Podborje stoupá do rozcestí turistických cest: vlevo stoupá nová, vpravo stará "římská" cesta do obce G. Humac. Nad pásmem borovic a pinií prochází cesta vinohrady a ovocnými sady a za nimi vstupuje do kamenitého terénu, nad ním vytvořily kopce Bukanj a Utinja skalní amfiteátr zvaný "Bolská koruna". Dobrá stezka se zbytky značení stoupá serpentinami kamenitým terénem, výhledy jsou stále širší. Roste tu především šalvěj, rozmarýn a další byliny, nad 500 m převládá makchie. Z náhorní plošiny Gornja pristava odbočuje vlevo stezka na vrch Koštilo (610 m) k malebným zříceninám prastaré pevnosti s krásným výhledem. Následuje výstup serpentinami mezi skalami (30 min.). Vyjde se na okraj bračské vysočiny, odkud je to pak doleva ještě 10 minut na vrchol. Výstup si lze zkrátit tak, že se vyjede silnicí ve směru do obce Nerežišća nad Bol, odkud se pak pokračuje vlevo po značkách dolinou Crnice.
Historie horské chaty na vrcholku Vidovy gory je hodně pestrá. První chata tu byla postavena v r. l936, ale za války byla poničena. Byla sice v r. 1955 obnovena, ale později úplně zpustla. V r. 1972 bylo na jejím místě postaveno telekomunikační zařízení. Impulsem pro zvýšení návštěvnosti Vidovy gory bylo vybudování silnice až na vrchol a hotelu v borovém lese na Kneževravni; je to nejvýše položený hotel na ostrovech. V r 1990 bylo na Brači provedeno značení horské cesty, která spojuje tři lokality - Vidovu goru, poustevnu Blaca a Bol s hlavními východisky Supetarem a Bolem. Na vrcholku Vidovy gory je v blízkosti hotelu i malá turistická útulna.
Výstup Kneževravan - Vidova gora cca hoďka a půl
Z trasy autobusové linky Supetar - Bol vystoupit na rozcestí silnic, kde odbočuje cesta na Vidovu goru (je třeba požádat řidiče o zastavení). Ze Supetaru se může jít buď po silnici nebo zkratkou do prudkého kopce kolem kostelíka sv. Rocha (Sveti Rok) k poslední serpentině. Po 10 km se přijde do obce Nerežišća (382 m). Nad obcí silnice pokračuje serpentinami do obce Pražnice (opět je možno využít zkratkky od autobusové zastávky). Na rozcestí po asi 2 km, ve výšce kolem 550 m se odbočí doprava. Po dalších 2 km se přijde k hotelu na Kneževravni, uprostřed krásného lesa halepské borovice. Hotel je v provozu jen v létě (10 pokojů, hotel má dopravní prostředek pro případné výlety i pro transfery). Z Kneževravni pak cesta mírně stoupá, opouští les a vychází na kamenitou vysočinu Korita, pak vede mezi ponikvou Duboki dol (5 min. vlevo od cesty, obrovská a krásná) a propastí Vičja jama (20 min. vpravo od cesty - je hluboká 80 m, nachází se na dně jedné doliny). Po 4 kilometrech od Kneževravni se přijde na vrcholek Vidovy gory.A je, vrcholové foto a zpátky domů, čauec Vasa